Čtvrtek  13. prosince 2018 --- Svátek má Lucie Přidat k oblíbeným  
Hlavní menu
Přihlásit
Vývoz popelnic na II. pololetí roku 2018
  11.07.2018   25.07.2018   08.08.2018   22.08.2018   05.09.2018   19.09.2018   03.10.2018   17.10.2018   31.10.2018   14.11.2018      28.11.2018     12.12.2018      26.12.2018
Novinky
08.11.2018: Vložen zápis z ustavuijícího zasedání OZ
Fotogalerie
Štafeta družstev
Křesák Pavel při zdolávání překážky.
zobrazení: 1694
známka: 1.33
Kontakty
Obecní úřad Zavlekov
Zavlekov 56
341 42 Kolinec
okr. Klatovy
kraj Plzeňský

Tel. 376 396 220
Fax 376 396 220
Starosta 724 180 792

email:
ou@zavlekov.jz.cz

web: zavlekov.ic.cz
IČO 256315

ID datové schránky:
qhebieq

Informace k platbě:

Pověsti o Zavlekově



Jaroslav ze Zavlekova
 
   Mezi pány, kteří si získali zvučné jméno na turnajích, byl též Jaroslav ze Zavlekova. Doma se nedržel, protože se proháněl po celé dny divoce za zvěří. Teprve když byly veliké zásoby, zanechal lovu a vypravil se do některého ze sousedních hradů, aby se zúčastnil radovánek. Jednou, když přijel na turnaj, pohádal se s panem Berkou z Dube. Protože byl prudké povahy, vytrhl meč z pochvy a pana Berku probodl. Páni se rychle seběhli, Jaroslava přemohli a do vězení uvrhli. V nejbližších dnech měl býti sťat. Jak se o tomto rozsudku odsouzený dověděl, přemýšlel, jak se z vězení dostat. Útěk se mu podařil a on se navrátil na svůj hrad. Železnou kázní vychovával své vojíny, s kterými hrad opevnil a odtud podnikal loupeže do okolí. Brzy se v Čechách rozneslo, jak nejisto je jeti kolem Zavlekova. Kup­ci raději daleko zajížděli, jen aby nemuseli jet kolem hradu Jaroslava. Také na hradě panovala bázeň před jeho kru­tostí. Každý, kdo se pokusil vzdorovat, byl uvězněn, Proto také Jindřich z Lipé marně hrad dobýval, když chtěl Ja­roslava vydat spravedlnosti. Ale i mezi zbrojnoši se našel nespokojenec, který podněcoval na hradě vzpouru. Když se o tom Jaroslav dozvěděl, kázal zbojníka uvrhnout do zadního příkopu. Náhodou se však nezabil, protože se při pádu do příkopu zachytil keře. Po zachránění sliboval Jaroslavovi krutou pomstu.Jaroslavova tvrz
   Pán z hradu si vyšel jednou tajnou chodbou z hradu do blízké kaple. Blížící se dusot koňských kopyt ho vyrušil z motlitby. Vyhlédl z okna kaple, ale hned uskočil zpátky. K Zavlekovu se blížilo vojsko a v čele onen zrádce. Ihned si uvědomil, že jeho rozkazu nebylo uposlechnuto, nebo že se podařilo zbrojnoši nějak uprchnouti. Nezbylo nyní nic jiného, než z kraje co nejrychleji odejíti.
   Dlouho o něm žádný nevěděl, mnozí si mysleli, že snad byl při obléhání hradu zabit a nepoznán byl pohřben s pobitými.
Po čase přišel do kraje poustevník, který se tu usadil. Každý jej znal pod jménem Augustýn. U lidu byl oblíben pro svou zbožnost a bohabojný život. Lidé z daleka k němu přicházeli, hledajíce u něho útěchy. Jednou se však pou­stevníka v poustevně nedočkali. Šli tedy hledat do kaple. Klečel u oltáře a zdálo se, že se modlí. Čekali, ale když už jim bylo čekání moc dlouhé, šli k němu blíže a ustrnuli. Poustevník byl mrtev. Tak jej vzali, aby ho přenesli do poustevny, zpozorovali, že kniha, kterou drží v ruce, není motlitební. Nahlédli do ní a s překvapením oněměli. V knize našli vypsaný poustevníkův životopis, kterým nebyl nikdo jiný, než Jaroslav ze Zavlekova.

 
O louce pode dvorem
 
   Když koupil před 170 roky Nalžovský pán Zavlekovský dvůr, měl tento dvůr dosti polí, ale málo luk. Skoro všechny louky náležely sousedům. Největší louka byla pode dvorem. Nový pan vrchní dlouho přemýšlel, jak by tuto louku získal. Nabízel jim peníze, ale tehdy se dařilo zavlekovským dobře, a proto nechtěli.
   Starý mušketýr, jenž tu odmalička žil, poradil panu vrch­nímu, aby vystrojil pro všechny sousedy hostinu a nešetřil pivem ani vínem. "Ještě je budu hostit a napájeti!" rozkřikl se pan vrchní: "A co z toho", ptal se již mírněji. "Až se podnapijí," vykládal šibal mušketýr, "nabídnou vám louku sami. Nebo ji podstoupí za několik takových hodů. Já je znám." Pan vrchní chvíli přemýšlel, rada se mu zdála dobrá a proto si vyžádal svolení od pána. V neděli pozvali sousedy do velké ratejny vyzdobené chvojím, kde jedlo se a pilo vesele. Pan vrchní se jen usmíval a se sousedy blahosklonně rozmlouval. "A vědí co, pane vrchní," poví­dá najednou podnapilý rychtář, "když jsou tak hodnej pán, my jim tu louku propustíme, když nám vystrojíte ještě pár takových hodů." Panu vrchnímu se zajiskřilo v očích, mrkl na mušketýra a ten běžel na kancelář, aby pan písař přišel honem psát smlouvu. Pan vrchní sám vážil pivo, víno, pálenky nalévali, aby sousedé utopili dušičku, aby ztratili rozum a paměť. Když se sousedé po hostině vyspali, zdálo se mnohému, že provedli hloupost, ale ne a ne si vzpo­menout. Louka - podpisy, pivo, víno - hodně piva a vína, všechno jako ve snách pamatují, ale co podepsali, toho nemohli a nemohli vzpomenouti.
   Rychtář poslal petici po vsi. Sousedé se pomalu scházejí na schůzi. Sedí kolem na lavicích a mlčí, už se upamatovali. Jeden zahučel: 'Kdybychom byli nepili a kdybychom byli nepodepisovali...." Jen inu kdyby. "Teď je pozdě bycha honit," rozhodl rychtář. "Louka je od včerejška panská a my se dvakráte do roka dobře pomějeme. Co ten, to tam, proto hlavu nezlam" utěšoval druhé. "Louka je špatná, samý močál, jen ostřice tam roste, jakápak škoda." Rychtář na oko těšil sousedy, ale sám byl mrzut. Sousedé se kabonili, ale moudře mlčeli, neboť na žádného nemohli svésti toho, co prohloupili. Ženy byli ráznější, až moc živé. Došly na pana vrchního, zle mu vyčinily, ale nemohly zápis s  podpisy zrušit.
   Naříkaly a plakaly pro louku tuze. Čas pomalu utíkal, tráva na louce dorostla, kvítky všech barev na slunci hrály a sekáči- robotníci se postavili do řady a začali kosit. Bylo letní ráno, na nebíčku ani obláčku, jako by vysmejčil, ale než dosíkli první řadu, obloha se zatáhla a začalo pršet. Toho roku dostal pan vrchní těžko seno pod střechu. Jak ženské přišly na louku obracet seno, dalo se do deště, že musely sušit po půdách a mlatech. Druhý rok se tato historie opakovala a třetího léta zase. "Ten déšť jsou slzy žen, které se pro louku tolik naplakaly," šeptali si zavlekovští lidé i panská čeleď.
   Minula léta, nové pokolení se vystřídalo ve vsi i ve dvoře, ale když počali kositi panskou louku, dalo se vždy do deště.
Šla jednou na trávu podruhyně, bylo to v noci. Přijde k louce pode dvorem, co vidí. Na louce dvanáct žen v bílém rouše se pomalu v kole točí a pláče. Podruhyně nešla dál, do svého baráku utekla. Druhý den roznesla novinu po vsi a o panské louce říkali po té noci uplakaná.
   V roce 1924 přišla tato louka při pozemkové reformě opět v majetek zavlekovských.


Schůze OZ termíny
04.07.2018 19:00
Zavlekov "Restaurace U Jíši"
Zasedání OZ Zavlekov
Vyhledávač firem
Mapa Zavlekova
Překladač stránek
Kalendář článků
<<  Prosinec  >>
PoÚtStČtSoNe
     1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31       
Počasí
Wikipedie
Návštěvnost
Celkem244281
Prosinec16113
Dnes154
Online1
Reklama
Anketa
Jak jste spokojeni s informovaností občanů Obecním úřadem?

Jsem spokojen. (1551 hl.)
 
Mohlo by se to zlepšit. (1340 hl.)
 
Tak trochu. (1316 hl.)
 
Vůbec ne. (1330 hl.)
 

Celkem hlasovalo: 5537

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server
Webmaster Maxa Rostislav         Optimalizováno pro rozlišení 1024 x 768 a vyšší          Prohlášení o přístupnosti